Tomáš Ouhel: Pochytat pytlácké gangy nestačí

Po spoustě letech v komfortní zóně podnikání se rozhodl, že vykročí do neznáma a bude se na plný úvazek věnovat ochraně přírody. Vše začalo během jeho první cesty do Indonésie, kde byl dobrovolníkem v zoo v Medanu na Sumatře. „V malinkých klecích tam měli gibony siamangy a já dostal super nápad: odvezu jich deset do Evropy, prodám do liberecké zoo a za utržené peníze jim postavíme velikánské klece,“ vzpomíná Tomáš Ouhel. Bylo mu tehdy dvacet let a ředitel zoo mu vysvětlil, že takhle to úplně nefunguje.

Dnes Tomáš pracuje v liberecké zoo jako koordinátor asijských projektů a projekty v terénu koordinuje i v rámci České koalice pro ochranu biodiverzity. Pomáhá chránit kriticky ohrožené druhy zvířat v jihovýchodní Asii a je předsedou světové ochranářské kampaně Silent Forest, která tam chrání ohrožené pěvce. A u těch to vlastně začalo „podruhé“.


„Ve střední Evropě jsme si původní biodiverzitu zničili už ve 14. století.“ (Foto: BUSHMAN)


Loskuták v ohrožení

První malý úspěch při boji proti nelegálnímu obchodování s ohroženými druhy zaznamenal Tomáš v roce 2016. „S kolegy z České zemědělské univerzity jsme se na Sumatře snažili najít poslední populaci loskutáka niaského. Když jsme ji nakonec s velkou slávou našli na ostrově Bangkaru, zjistili jsme, že je pod obrovským tlakem pytláků, kteří vybírali želví vajíčka,“ vypráví Tomáš. Ti totiž při čekání v okolních lesích rozhodili sítě a sklapovací klece a pochytané loskutáky vozili na nejbližší ostrov Nias nebo na pevninskou Sumatru. „Abychom ochránili loskutáky, museli jsme se de iure vypořádat s pytláky želvích vajíček.“

Táto, nepytlač!

Díky akci koordinované s tamními ozbrojenými složkami se podařilo koncem roku 2016 chytit tříčlennou pašeráckou skupinu a od té doby organizovaný zločin na ostrově úplně vymizel. Jenže Tomáš uvažuje v širších souvislostech, rozbít pašerácké gangy dlouhodobě nestačí: „Přemýšleli jsme, jak jim vězením zkažené dva roky života kompenzovat. Díky grantu jsme vybrali školy na pobřeží a pytláci po nich absolvovali sérii přednášek. Děti učili, jak se chovat udržitelně ke svému prostředí. A aby doma řekli rodičům, že pytlačit se nevyplatí.“ Pytlákům pak dali malé rybářské čluny, aby se po návratu z vězení a přednáškách mohli začít živit poctivou prací.

Vězení není řešení

„Abychom jako lidský druh mohli vůbec přežít, je třeba zachovat co největší druhovou rozmanitost. Chtěl bych toho docílit tak, že najdeme nejdůležitější místa s primární biodiverzitou, kde i pomocí malé změny může dojít ke změně obrovské,“ říká Tomáš a doplňuje: „Když se na nějakém souostroví budou mít lidé z nějakého důvodu špatně a budou pytlačit, nestačí jim to jen zakázat. Je třeba jim nabídnout alternativu.“ Nejbližším jeho projektem je cesta do Indonésie, Thajska a na Filipíny, kde by se chtěl vypořádat se třemi pytláckými a pašeráckými gangy. Tentokrát už s „vyčůraným“ řešením, aby kvůli tomu nikdo nemusel do vězení.


„Jsme tady jen na chvíli a měli bychom se k přírodě chovat tak, jak bychom chtěli, aby se příroda chovala k nám.“ (Foto: BUSHMAN)


Budou mít kde žít?

Ochrana druhové rozmanitosti ale nespočívá jen v chytání pytláků v Africe nebo v Asii. „Každý člověk pro ni může udělat svůj díl sám na svojí zahradě,“ domnívá se Tomáš. Třeba tím, že nechá trochu déle neposekanou trávu, aby se v ní mohl množit a opylovat hmyz, nebo že bude trochu víc šetřit vodou. „Prostě tak nějak slušně se chovat k životnímu prostředí a brát to tak, že v krajině, ve které žijeme dnes my, budou žít i naše děti, a když všechno dopadne dobře, tak i naše vnoučata.“

Je čas vyrazit

Kde jsou kořeny Tomášovy lásky k přírodě a jakou roli v jeho životní cestě sehrál skaut? Proč není řešením zakázat v Asii oblíbené soutěže zpěvných ptáků? A ochrání želvovina váš dům před požárem? Nejen to se dozvíte v rozhovoru na bushman.cz. Protože Tomáš Ouhel je také ambasadorem značky BUSHMAN, která je víc než jen tradiční značkou kvalitního oblečení pro tvůj volný čas. Je čas vyrazit. Třeba z vlastní komfortní zóny blíž přírodě.