60 % trenérů mládeže dělá pořád zadarmo. Akce Díky, trenére na takové upozorňuje

„Po trenérech mládeže se chce, aby ze svých svěřenců udělal dobrého sportovce, pohyblivého člověka, který umí pozdravit a to vše za tři hodiny v týdnu. To je leckdy nadlidský úkol. Já samozřejmě toto všechno chci. Rád rozvíjím u dětí všestrannost a vidím, že je to baví. I pro mě je trénování uvolnění po práci. Myslím, že ostatní trenéři mládeže na tom budou podobně. Pořád poslouchám, že jsem blázen. Finanční ohodnocení téměř žádné nedostáváme, ale o tom nám ani nejde, i když připravujeme hokejovou mládež, tedy sportovce národního sportu,“ říká Trenér mládeže 2020 David Vinš.

V menších klubech je standardem, že trenéři svojí práci odvádí často jen ve svém volném čase, zdarma a často právě ještě doplácí na cestování po turnajích apod. Zažívají také často křik ze strany neukázněných rodičů a celkového společenského opomíjení. Většina trenérů mládeže ale svojí práci bere zodpovědně a také mírně s nadhledem. Úleva žádná, tlak od okolí je přitom velký. „Nemějme velké ambice. Děti se hrozně rychle dneska selektují. To co po nás chtěli ve třinácti, se chce po devítiletých. Měli bychom k dětem přistupovat kamarádsky a hlavně, aby na sport chtěly samy. Neřeším tabulky, výsledky, chci aby hráli všichni, ale samozřejmě mám podmínku, že na sobě musí pracovat. Hokej je týmový sport, takže když mám patnáct dětí na turnaji, tak všech patnáct musí na sobě pracovat. Když pracují, tak hrají,“ doplňuje Vinš. Podobný problém se samozřejmě neřeší jen v hokeji. Nutit děti do sportování, často jen z vůle rodičů je z dlouhodobého hlediska kontraproduktivní.

Už jen spíše náhodně vidíme hrát si děti s fotbalovým míčem nebo hokejkou a tenisákem u svých domovů. V módě jsou individuální tréninky v halách za několik stovek na hodinu. Dnes musíme dříve spontánní věci dělat organizovaně. U dětí to samozřejmě začíná doma, v rodině. Zodpovědnost tak padá na trenéry mládeže. Problémem je, že zhruba 60 procent lidí trénuje děti zcela zadarmo. A nejen to – připravuje pro ně program, jezdí s nimi na zápasy nebo soustředění. Typický trenér se tomu věnuje deset hodin týdně. „Jeho životnost je podle našich čísel v průměru méně než jedenáct let, což vnímáme jako hrozbu. Je škoda, že odcházejí, když trvá nejméně pět let, než se trenéřinu řádně naučí. Proto jsme před šesti lety vymysleli sportovně-společenskou akci, která se snaží jejich záslužné činnosti děkovat,“ prohlásil Petr Rydl, zakladatel Díky, trenére.

Akce Díky, trenére má za sebou pět úspěšných ročníků, za tu dobu svým trenérů poděkovalo přes 4500 svěřenců, rodičů nebo kolegů z 55 sportů. Nyní probíhá sběr nominací již šestého ročníku. Každý tak může poděkovat svému trenérovi a nominovat jej na webových stránkách projektu na Trenéra mládeže 2020. „Díky, trenére upozorňuje na záslužnou činnost stovek trenérů, která není společensky oceněna tak, jak by si zasloužila. Mnozí se věnují dětem z lásky k nim a svému sportu bez odpovídající odměny. Se vší skromností se pokoušíme aspoň částečně to napravit,“ doplňuje organizátor soutěže Rydl.


mh