Mistryně výčepní Kozla: K čepování jsem se dostala úplnou náhodou. Změnilo mi to život

Stala jste se druhou vítězkou soutěže Kozel Mistr výčepní. Kdo vás k čepování přivedl?

K čepování jsem se dostala úplnou náhodou, Mám vystudovanou technologii potravin a původně jsem spíš vinař. Do olomoucké pivnice jsem nastoupila jako someliérka. Pak ale kolega výčepní onemocněl a vedení mi nabídlo, že mě naučí čepovat a starat se o pivo. Byla to pro mě velká výzva, za kterou jsem zpětně moc ráda. Zjistila jsem, jak může vypadat a chutnat dobře načepované pivo a otevřel se mi úplně nový svět.

Proč jste se do soutěže přihlásila?

Chtěla jsem znovu zažít tu atmosféru, která každou soutěž provází a o které jsem toho tolik slyšela. A byla v tom i špetka rivality – chtěla jsem porazit své kolegy z naší Kozlovny. A nakonec se to podařilo.

Měla jste při čepování piva trému, nebo to pro vás byla ta nejlehčí část?

Čepování piva je činnost, kterou dělám každý den. Takže jsem původně počítala s tím, že půjde o tu nejjednodušší část. Nikdy by mě ale nenapadlo, že to bude přesně naopak. Nervozita byla veliká a mě se klepaly ruce jako snad nikdy v životě. Nejtěžší byl proto souboj s vlastní hlavou a stresem.

Mistr výčepní musí kromě čepování ukázat, že se umí o pivo řádně starat a že zná jeho historii. Připravovala jste se na to?

Ano, součástí soutěže je znalostní test z výroby a historie piva, o správném skladování piva a péči o pivní sklo. Zpětně si myslím, že bez pořádné přípravy by se testy ani zvládnout nedaly. Takže jsem ráda, že jsem nic nenechala náhodě.

Jaké byly vaše pocity, když jste zjistila, že jste vyhrála?

Byl to neuvěřitelný pocit štěstí, taková třešnička mé práce, splněný sen. Každý výčepní, který vyhraje tuhle soutěž, vám to řekne. Je to pro nás pocta a zároveň cítíme hrdost.

Kterých prohřešků si u kolegů výčepních nejvíce všímáte?

Většinou si všímám nedostatečně umytého a nachlazeného skla. Sklenice by měla být absolutně čistá, vychlazená na stejnou teplotu jako pivo a čerstvě vypláchnutá studenou vodou. Pivo tak nedostane teplotní šok, hezky klouže po stěnách a jeho chuť se nerozbije.

Stále bývá zažité, že je pivo vyloženě mužská záležitost. Co vy na to?

To si nemyslím. Ženy možná dávají do čepování víc něhy a srdce, jako by to bylo jejich vlastní dítě. To klišé, že za výčepem má stát muž, je dnes ale už naštěstí překonané. Pánové pochopili, že to i my ženy děláme dobře. Za celou kariéru se mi jen jednou stalo, že přišel host a řekl, že ode mě pivo nechce, protože holka to přece nemůže umět. Naštěstí doba pokročila a myslím, že dnes už hosté ani nevnímají, jestli je za výčepem žena nebo muž.

Co byste poradila pivařům, kteří by si rádi dopřáli Kozla v té nejvyšší možné kvalitě?

Ať si najdou hospůdku, kde je proškolený personál, který má svoji práci rád a takové hospůdky si váží a navštěvují ji. A obzvlášť to platí teď, když jsou hospody a restaurace znovu otevřené.

Publikováno na: