Jsou děti z ústavů problémové? 5 mýtů o pěstounství

Podle průzkumu hlavního města Prahy uvažuje o přijetí dítěte do pěstounství každý čtvrtý Čech. Jenže ještě více lidí má mylné představy o tom, co to vlastně je pěstounská péče a kdo se může stát pěstounem. Níže najdete 5 nejčastějších mýtů, které mají lidé s pěstounstvím spojené. A kdyby vás zajímalo více, můžete se podívat na stránky novipestouni.cz, které Praha pro pěstounskou péči zřídila, nebo požádat o více informací prostřednictvím tohoto formuláře.

Mýtus č. 1: Pěstouny se mohou stát pouze manželé

Svatba pro pěstounskou péči rozhodně není podmínkou, záleží pouze na vztahu k dětem a chuti pomoci. O svěření dítěte do péče může proto žádat kdokoli – manželé, životní partneři, stejnopohlavní páry i singles. U nesezdaných párů soud svěří dítě do péče jednoho z nich, i když se na výchově podílí samozřejmě většinou oba společně.

„Pro děti je mnohem lepší mít jednoho milujícího rodiče, než nemít žádného a prožít dětství v ústavu,“ říká k tomu paní J., která vychovává v pěstounské péči dva chlapce a jednu holčičku.

Mýtus č. 2: Nevíte, jaké dítě se k vám dostane 

Někteří lidé se bojí, že si pěstouni nemohou vybrat, jaké konkrétní dítě do péče přijmou. Tak to přitom samozřejmě není. Před zařazením do evidence každý budoucí pěstoun upřesní, o jaké dítě chce a dokáže pečovat. Odborníci jim pak pomohou zhodnotit jejich limity a konkretizovat, na co se příliš necítí a v čem by si nevěřili, např. ohledně věku dítěte, jeho zdravotního stavu nebo počtu přijímaných dětí.

Mýtus č. 3: Děti z ústavů jsou problémové a nezvladatelné

Děti v náhradních rodinách se samozřejmě vypořádávají s různými traumaty a těžkými životními zkušenostmi. Je pro ně nesmírně náročné vnímat svět jako bezpečné místo, kde mohou opět důvěřovat lidem. Právě s tím jim ale mohou mnohem lépe pomoci náhradní rodiče než zaměstnanci ústavů.

Pěstouni mohou dětem pomoci vyrovnat se s jejich nejistotou a nesnázemi. Děti z pěstounských rodin jsou důkazem toho, že i ty nejtěžší překážky se dají překonat, když dítě vnímá lásku a náklonnost svých blízkých.

„Pěstounství je nádherné. Pokud má někdo možnost a sílu změnit dětský život k lepšímu, měl by to podle mě udělat. Děti veškeré úsilí a péči vrací svou bezmeznou láskou. A i když to někdy nemusí být úplně jednoduché, přijdou okamžiky, kdy vás dítě obejme a vám dojde, že je díky vám šťastné. A pak jste zákonitě šťastní i vy,“ popisuje svoje zkušenosti s pěstounskou péčí paní G.

Mýtus č. 4: Každé pěstounství je jen krátkodobé

Existují dva druhy pěstounství. Pěstouni na přechodnou dobu zajišťují tzv. krizovou péči o děti, která by měla trvat maximálně jeden rok. Během té doby má biologická rodina dítěte prostor, aby si upravila své podmínky a dítě mohla převzít co nejdříve zpět do své péče.

Tím, co si ale obvykle pod pěstounstvím představujeme, je tzv. dlouhodobá pěstounská péče. Ta může trvat až do zletilosti dítěte, a i poté často dítě zůstává součástí náhradní rodiny. I po svěření dítěte do dlouhodobé pěstounské péče se může stát, že si jejich rodiče upraví své podmínky natolik, že se děti budou moc vrátit do jejich péče. O případném návratu dítěte do původní rodiny ale rozhoduje vždy soud. Záleží totiž na tom, co je v nejlepším zájmu dítěte. Nikdo se tak nemusí bát, že by mu dítě z pěstounské péče odebrali bez toho, aby brali ohled na to, v jakém prostředí bude vyrůstat.

Mýtus č. 5: Pěstounství rovná se adopce (osvojení)

Osvojení a pěstounství spojuje láska k dítěti. V obou případech dítě většinu oslovuje své nové rodiče „mami“ a „tati“. Jenže pěstouni nemají k dětem vyživovací povinnost, nejsou jejich zákonnými zástupci a je zde snaha o zachování pravidelného kontaktu dítěte s jeho biologickou rodinou. Adoptivní rodiče se naproti tomu stávají zákonnými zástupci dětí a jsou zapsáni do rodného listu dětí namísto jeho rodičů.

Adoptivní rodiny již nepřijímají žádnou zvláštní finanční podporu z veřejných financí a nemusí být ze zákona v kontaktu se sociálními pracovníky a dalšími odborníky. Naopak pěstouni jsou ze strany státu za jejich péči o přijaté děti podporováni dávkami pěstounské péče. Pěstounské rodiny jsou také v pravidelném kontaktu se sociálním pracovníkem, popřípadě dalšími odborníky, psychology atd.

Životní situace většiny dětí v kolektivních zařízeních umožňuje, aby byly svěřeny do pěstounské péče, jen zlomek dětí ztratí své rodiče úplně a stanou se tzv. právně volné pro osvojení.

Šance na lepší život pro dítě i pěstouna

Děti vnáší do našich životů radost a naplnění. Na oplátku očekávají pochopení, lásku a podporující zázemí. Pokud tedy uvažujete o tom, že dáte některému dítěti v ústavní péči šanci na lepší budoucnost a stanete se jejich milujícími náhradními rodiči, využijte tento formulář a požádejte o víc informací. Pěstounem totiž může být opravdu každý.

„Pokud teprve uvažujete o pěstounství, prohlédněte si webovou stránku novipestouni.cz, kde se seznámíte s příběhy skutečných náhradních rodičů a naleznete detaily pěstounské péče. Jestli už jste učinili rozhodnutí, že dopřejete šťastné dětství a milující náruč opuštěným dětem, navštivte obecní úřad v místě trvalého bydliště, který poskytne bližší informace o žádosti a dalších podkladech,“ vyzývá Milena Johnová, radní hl. m. Prahy pro sociální politiku a zdravotnictví.

Publikováno na: