„Díky zkušenosti ostatních jsme se rozhodli přijmout dítě jakéhokoliv etnika,“ říká pěstounka dvou romských chlapců

Vše změnilo školení

Čím více nad tím přemýšlela a mluvila o jejich příbězích s pečovatelkami, tím více si přála poskytnout některému děťátku nový domov. S manželem sice mají pět vlastních dětí, ale vzhledem k tomu, že dvě z nich už domov opustily, připadalo jí, že má na péči o někoho dalšího kapacitu. Půl roku s rodinou vše dopodrobna probírali, až se společně dohodli, že do pěstounství půjdou.

„Manžel souhlasil pod podmínkou, že nepřijmeme romské dítě. Neměl nic proti jejich etniku, jen se hodně bál předsudků, reakcí okolí a toho, zda bude dítěti schopný dát vše, co potřebuje,“ prozradila paní M. Jeho názor změnila diskuze na školení, při níž si vyslechli příběhy romských dětí v pěstounských rodinách a zkušenosti jejich sourozenců. Ze školení tak odcházeli s pocitem, že domov poskytnou jakémukoliv dítěti, které ho bude potřebovat.

Náročné začátky

Ihned po absolvování všech kurzů a testů se manželé seznámili s ročním chlapcem a už od první chvíle věděli, že je jejich. Začátky byly přesto náročné. Protože klouček do té doby žil pouze s přechodnou pěstounkou, nesl příchod do velké rodiny poměrně těžce.

Hůře to zvládala také jejich pětiletá dcerka, která byla do té doby zvyklá na veškerou pozornost. Přibližně po roce se situace uklidnila, a když manželé obdrželi telefonát, zda by k sobě nevzali dalšího ročního chlapečka, rozhodli se přijmout.

Možnost předat to nejlepší

Příchody obou chlapců byly velkou zkouškou i pro manželský vztah. Přestože oba věděli, do čeho jdou, bylo pro ně náročné vše zkloubit a doteď se v mnoha názorech rozchází. „Myslím, že to k příchodu nového dítěte patří. Na školení jsem slyšela krásné přirovnání: Je to jako když do akvária hodíte nový kámen. Všechno se rozvíří a chvilku trvá, než se to zase uklidní a akvárko je opět krásné,” vysvětluje paní M. Nikdy ale ničeho nelitovali.

Protože jsou oba chlapci Olašští Romové, začali se manželé více zajímat o jejich kulturu. Věří, že pokud ji sami poznají, budou ji moct kloučkům snáze předat. Chtějí totiž, aby byli hrdí na to, kdo jsou a snáze se tak obrnili vůči negativním reakcím okolí. „Jako pěstoun sice nemůžete všechny věci vyřešit nebo ovlivnit, ale může tu pro dítě být jako jeho anděl a předat mu to nejlepší ze sebe i světa.“

Pokud byste chtěli o pěstounské péči vědět více, můžete navštívit stránky novipestouni.cz, které zřídilo hlavní město Praha, nebo využít tento kontaktní formulář.

Publikováno na: