Rychlé stahování a pomalé vysílání dat jsou reliktem minulosti, říká Tomáš Strašák z Quantcomu
„Pokud dnes firmy dostanou internet o rychlosti jeden gigabit za sekundu, platí to pro download i upload. Nesymetrický internet, kdy je rychlost stahování násobkem rychlosti vysílání, přetrvává v nabídkách pro domácnosti. Ale myslím si, že i tam do budoucna vymizí,“ říká v premiérovém díle podcastové série IT Session Tomáš Strašák ze společnosti Quantcom, která se specializuje na datové sítě pro firemní zákazníky.
Zmíněný rozdíl v připojení pro podnikatele a domácnosti je podle něj dán vývojem sítí a použitou technologií. „Uvědomme si, že první technologie, které přišly na trh a mohly dát lepší internet domácnostem, byly ADSL technologie. Dnes je nazvěme třeba XDSL, protože máme VDSL a různé další varianty. Ty měly výhodný parametr stahování a nevýhodný parametr vysílání dat, což bylo způsobeno také tím, jak se ty sítě budovaly, jaké měly možnosti kapacity. Zkrátka to bylo něco za něco,“ říká Tomáš Strašák.
U firem už by takové připojení neobstálo. Dnes jsou standardně na optické síti, kdy jim dvě skleněná vlákna tenká jako vlas stačí k datovému propojení se světem v podstatě bez limitů, jedno pro příjem dat, druhé pro vysílání. „Vy dostanete symetrických 100 megabitů, tu rychlost máte garantovanou a pokud v každé vteřině uděláte test, musí vycházet pořád stejně,“ říká Tomáš Strašák.
Internet zrychluje, cloud roste
Důvodem vysokých nároků je to, že internet se stal pro řadu firem existenční nutností. Jeho význam roste také s rozšiřováním cloudových služeb, tedy datových úložišť a výpočetního výkonu poskytovaného na dálku. „Touto formou je dnes konzumováno zhruba 25 procent světového IT, ještě před pěti lety to byla zhruba tři procenta,“ říká v první IT Session Vladimír Kvaš, generální ředitel společnosti Geeto, která se zaměřuje na cloudová řešení.
Oba experti se shodují v tom, že datové připojení a jeho rychlost se vyvíjí ruku v ruce s tím, jaký lidé potřebují konzumovat obsah. „Když tady byl internet o rychlostech 256 kilobitů za sekundu a podobně, tak byly nemyslitelné firemní aplikace distribuované až k uživatelům na konci. Dnes to možné je a jenom díky tomu třeba covidová pandemie nedopadla na ekonomiku tak katastroficky. Před deseti lety bychom měli problém nechodit do práce a pracovat z home office. Jak rychlý je internet, tak dobře se nám pracuje s cloudem,“ říká Kvaš.
Ani seberychlejší datové propojení ale podle něj nepovede k tomu, že by se informační technologie zcela přesunuly do cloudu. Některé budou vždy zůstávat co nejblíže uživateli. „Když teď půjdete do obchodu s potravinami a pokladní váš nákup markuje, tak se data z čárových kódů vyhodnocují v reálném čase, okamžitě, není možné je posílat někam do cloudu, čekat na zpracování a dostávat je zpátky,“ uvádí příklad Kvaš. Obvyklé řešení tak dnes je, že data vznikající v reálném čase jako zmíněná cena nákupu potravin se vyhodnocují okamžitě na místě a cloud se následně, například v jednodenní periodě, postará o jejich souhrnné zpracování a vyhodnocení ve větších logických celcích.
IT jako komodita
Rychlý technologický vývoj vede k tomu, že se informační technologie mění v široce dostupnou komoditu. Před 20 lety podle Tomáše Strašáka přišla firma, že chce internet na třech adresách, kde má pobočky. Poskytovatel se podíval, jakou má v oblasti dostupnou technologii, navrhl způsob připojení a nabídku nacenil. Zkrátka nabídl individualizované řešení. „Dnes už tomu tak není, jedině když někdo přijde s obzvlášť specifickým požadavkem, ale i tehdy to řešení složíte z komoditních produktů, které máte,“ vysvětluje Strašák.
Podobná komoditizace se odehrává i v případě výpočetního výkonu a datových úložišť. Hardware, jehož značka mívala zásadní roli, dnes zůstává skrytý za technologiemi používanými pro provoz cloudu. „Osm, devět, deset let zpátky, kdy cloud začínal, se nás každý zákazník ptal: V jakém to máte datacentru? Máte tam ty baterky a diesel agregátor? My jsme pořád jen kývali hlavou, že ano. A oni nám na konci řekli: ale my tomu nevěříme. Tam bude určitě nějaký bezpečnostní problém,“ líčí Vladimír Kvaš. Dnes už je podle něj vše jinak. Lidé si stále více zvykají na využívání různých cloudových služeb a nepátrají, co se za nimi skrývá. Když sledují Netflix, neptají se, jaké je jeho datacentrum nebo jestli tam má bateriové záložní zdroje. Stejně je tomu v případě cloudu pro firemní klientelu. „Používáme renomované výrobce, ale neznamená to, že bychom museli říkat zákazníkům, co je to za značky. Už se po tom neptají,“ dodává Kvaš.
Operátor bez vlastní sítě nemůže zaručit kvalitu
Kdo se na trzích komoditních produktů nechce podbízet nízkou cenou, soutěží kvalitou. U poskytovatele cloudu představuje v tomto smyslu podstatnou část služeb poradenství. „Firmy velice často nemají dobrou zkušenost v tom, že neumí ty technologie správně nastavit, zejména třeba datové přenosy do zahraničí, které tvoří velkou část nákladů. Proto je velice dobré zvolit si odborníka, v našem slangu architekta, který s řešením poradí,“ říká Vladimír Kvaš.
Na trhu datového připojení je podle Tomáše Strašáka základní podmínkou kvality vybudování vlastní sítě. „Kdysi tu býval monopolní národní operátor, pak zhruba před 20 lety vznikli alternativní operátoři. Ti především spoléhali na produkty, které poskytoval národní operátor v rámci velkoobchodního oddělení. Jinak to nešlo, kopnout do země a během roku vykopat infrastrukturu pro celou Českou republiku je nemožné. Některé firmy si ale uvědomily, že pokud nebudou stavět vlastní infrastrukturu, budou závislé na někom jiném nejen cenově, ale i kvalitativně. Dnes platí, že pokud jako poskytovatel připojení nevlastníte optickou síť, nevlastníte kvalitu,“ říká Tomáš Strašák.