„Jsme na sebe hrdí, i když si to neříkáme,“ svěřil se hokejista Martin Ručinský

Oba jste úspěšní sportovci. Dovedli byste vybrat něco, co se vám v životě obzvlášť povedlo? 

MR: Já o sobě nerad hovořím.

PN: Já taky, co tam máte dál? (Smích).  

Ne, vážně. Myslím, že mluvím za oba, když řeknu, že jsme měli úspěšnou sportovní kariéru. Pro mě osobně byl klíčový moment, když jsem se v roce 1988 v 17 letech rozhodl zůstat v Americe. Měl jsem to hodně těžké, neměl jsem žádný příslib profesionální smlouvy, nevěděl jsem, zda se ještě budu moci vrátit, uvidím bráchu a rodiče. Za to, že se mi podařilo překonat všechny těžkosti, že jsem vydržel a nepodělal se z toho, za to se myslím, můžu poplácat po zádech.

Jsou i nějaké nehokejové okamžiky, na které jste hrdí?

PN: Já jsem hrdý tatínek, mám dvouletou dcerku Naomi, naprosto si to užívám. Růča s tím ještě otálí, tak ho asi vezmu k nám domů na školení, ať vidí, že je to moc hezké (smích).

Martine, jak je to u Vás?

MR: Já o sobě skutečně nerad hovořím. Jsem rád, že se mi podobně jako Petrovi podařilo dostat do nejvyšší úrovně hokeje a hrdý jsem spíše na to, že jsem našemu jménu a své rodině neudělal ostudu, spíš naopak. Další hodnocení raději nechám na ostatních.

Martine, znáte se přes třicet let. Jaké je vaše přátelství?

MR: Náš vztah je hodně blízký. Když Petr přišel ve 14 letech z Liberce do Litvínova, tak u nás bydlel. Náš táta nechtěl, aby byl někde na ubytovně. Stal se členem naší rodiny. Na Petra se můžu zcela spolehnout, je to člověk, kterému stoprocentně věřím.

Petře, co byste dodal?

PN: Martin patří mezi moje nejbližší. Je jako brácha. Možná to vyzní divně, ale když jsme spolu, jsme v pohodě, i když třeba jen sedíme a mlčíme. Svěříme si téměř všechno. Nikoho takového snad s výjimkou bráchy nemám.

MR: Navíc Méďa má úžasnou schopnost šířit dobrou náladu. Když mám nějaké trable, jdeme na dvě piva, probereme to a za pár minut problémy vypadají jinak. 

Už jste mu to někdy řekl? Ptám se proto, že podle průzkumu Pilsner Urquell si to Češi moc neříkají.

MR: My se o těch věcech nemusíme bavit. Petr ví, že si ho vážím pro jeho práci i hráčské úspěchy. Můj největší obdiv a doživotní respekt má za to, co dokázal jako sedmnáctiletý, když se rozhodl zůstat v Americe. Já bych to nedokázal. Petr to všechno ví a je zbytečné to říkat nahlas. 

PN: Já mám podobný názor. Růča ví, jak moc si ho vážím. Taky si myslím, že už si tyhle věci nemusíme říkat.

Oba jste strávili dlouhá léta v NHL. Nejsou jiné národy ve věci vyjadřování hrdosti otevřenější?

PN: Ano, především Američané. Ale oni jsou v tom vychováváni. Je to tenká lajna: můžeš získat nebo být směšný a arogantní. 

Myslíte, že je správné ukázat, že jsem v něčem dobrý? 

PN: Myslím, že ve sportu určitě. Hlava a sebedůvěra jsou velkou částí úspěchu. Nám tohle ještě schází, měli bychom na tom zapracovat.

MR: Venku rodiče od malička děti za všechno chválí. U nás to bylo (a někde ještě je) spíš obráceně. To se pak může na sebevědomí a návazně na chuti riskovat podepsat.

Průzkum Pilsner Urquell naznačuje, že se doba mění. Mladší lidé jsou sebevědomější a hrdost vyjadřují snáze.

MR: Jo, to je fajn, ale to sebevědomí musí být podložené reálnými úspěchy a dovednostmi, jinak můžeš být pro ostatní trapný.

A co vaše společné dílo, restaurace Střídačka? 

PN: To byl Růčův nápad. Řeknu za oba, že jsme hrdí na to, že jsme to dokázali, že to funguje. Důležité bylo mít od začátku jasnou vizi.

MR: Já jsem to bral jako výzvu. Hodně lidí si myslelo, že to nezvládneme. Může se ještě stát cokoliv, ale už teď to funguje, lidé sem chodí, vrací se a na to jsme hrdí. Asi nejtěžší při rozjezdu bylo sehnat kvalitního kuchaře. Petr měl skvělý nápad oslovit vítěze MasterChefa Jirku Halamku, díky kterému tady máme nejen skvělé plzeňské pivo, ale taky dobré jídlo. 

Koho jste naposledy pochválili? 

PN: Já dceru Naomi. Už chodí poslední dva měsíce na nočník, a když dnes udělala bobek, tak jsem jí zatleskal.

MR: Já jsem nedávno hodně chválil kluky, a tím pádem i Petra, který je generálním manažerem reprezentace, když přivezli z mistrovství světa medaili. Doufám, že je to začátek dalšího úspěšného období našeho hokeje.