Nenechte se zmást úsměvem holky z plakátu

Stačí totiž, když se zastavíte jen kousek za Prahou v PENNY v Unhošti. Právě tam máte velkou šanci, že Denisu i s jejím úsměvem potkáte osobně. Zastává pozici zástupce vedoucího, přitom zde začínala před pouhými čtyřmi roky jako brigádnice. Její příběh je krásnou ukázkou, jak lze dělat kariéru na malém městě doslova od píky. „Sháněla jsem brigádu, a protože moje maminka pracuje v PENNY v Hostivici, bylo to vlastně jednoduché rozhodování. Třeba i proto, že jsme spolu mohli jezdit do práce,“ vzpomíná Denisa, která posléze nastoupila na vysokou školu. Zjistila ale, že není spokojená, že jí studium nedává to, co očekávala, a že chce raději změnu. Začala proto hledat práci. A protože PENNY už znala ze své brigády, vedly její kroky rovnou do prodejny. Tam naplno využila možností, které jí zaměstnavatel díky propracovanému systému vzdělávání nabídl. „Ono to možná zní pro někoho divně a říká si, jak lze udělat kariéru jako pokladní, ale ono to není o konkrétní profesi. Navíc, práce u nás neznamená jen sedět za kasou. Je to o celkovém přístupu. Co tomu chci dát. A já vnímám, že tady tu cestu mám,“ vysvětluje Denisa a dodává, „Od začátku se mi v PENNY otevírají možnosti, jak se dál rozvíjet. Třeba nyní přišla od vedoucí nabídka na účast v programu Potenciál, a ačkoliv jsem v našem týmu nejmladší, tak se snažím dokazovat, že na to mám, a je jen na mě, zda svoji příležitost využiji.“

Svobodná možnost volby

Zmíněný program Potenciál je sice pro Denisu velkou neznámou, ale bere ho, jako nástup do nové školy. Během jednoho roku totiž díky němu získá spoustu znalostí a dovedností, které jí otevřou cestu k pozici vedoucí prodejny nebo i dalším vyšším pozicím v kariérním žebříčku. „Chci se naučit, jak ještě lépe jednat s lidmi, se zákazníky i kolegy, jak předcházet zbytečným střetům a problémům, a jak poskytovat zpětnou vazbu budoucím podřízeným,“ má v tomto ohledu Denisa jasno. Celkově působí navzdory nízkému věku přirozeně cílevědomě, ale určitě ne přehnaně ambiciózně. „Nemám konkrétní představu, kam až chci dojít. Beru to postupně. Nedává mi smysl měnit každý rok práci a hledat, zda to či ono nebude náhodou to pravé. Věřím, že když budu v dané práci dobrá, budou přicházet nové a nové příležitosti,“ říká Denisa a na PENNY oceňuje právě velkou míru svobody volby a spoustu možností, jakým směrem se vydat, protože samozřejmě nemusí zůstat celý život pouze na prodejně, pokud nebude chtít.

Cože?! Třídní šprtka dělá v PENNY?

Když se ještě vrátíme k Denisině tváři na plakátech, nelze se nezeptat, zdali neměla obavu z toho, co řeknou její kamarádi a známí. „Nejdřív jsem si řekla, že to bude další zajímavá zkušenost, ale také mi došlo, že mě lidé uvidí prakticky všude. Známí mne ze střední školy znali jako „šprtku“, co šla studovat medicínu, a já teď budu holka na plakátech v PENNY,“ vzpomíná s úsměvem Denisa. Nakonec ale vše dopadlo skvěle a její obavy se rozplynuly: „S kamarády jsme se tomu zasmáli a dokonce mi jedna kamarádka poslala z dovolené z Českého Krumlova fotku toho plakátu s tím, že se mě ani na dovolené ‚nezbaví‘…“

Nesmím vyletět jako čertík z krabičky

Práce na prodejnách je práce s lidmi, a jak řekl Jan Werich, lidé jsou různí, ba někdy i hrůzní. Denisa během povídání potvrzuje, že její práce není procházka růžovým sadem. „Člověk musí být akční a nebát se fyzické práce. Přece jenom nenosíme pouze kartóny se sušenkami,“ vysvětluje sympatická tmavovláska a pokračuje, „Také musíte mít rádi lidi a nesmíte při prvním problému hned vyletět jako čertík z krabičky.“ Odměnou jsou pak Denise i jejím kolegům stálí zákazníci, kteří když náhodou nedorazí, hned si v PENNY v Unhošti říkají, že je možná něco v nepořádku. „Například jeden pán k nám chodí i dvakrát za den, a když jsem se ho ptala, proč si nenakoupí najednou, odpověděl: Co mám doma dělat? Já se za vámi rád projdu... To bylo opravdu moc milé,“ uzavírá naše povídání Denisa Jelínková.