Seriály by byly moje smrt!

Dalo by se říci, že potkáte babičku z jiného světa. Mohla by sedět doma, lenošit a užívat zaslouženého odpočinku. Věra Liscová ovšem raději chodí do práce. „Potřebuji být mezi lidmi. Jsem 16 let sama a mě by být sama doma, a třeba jen koukat na televizi, zabilo. Práce a lidé tady mě dobíjejí energii,“ říká s úsměvem, ze kterého je hned jasné, že jen luštění křížovek či pečení jí ke štěstí zkrátka nestačí – potřebuje kolem sebe lidi. A to přesně takovou partu, kterou našla na prodejně PENNY, kde mimochodem pracuje už šestnáct let.

Za vším hledej zdravé jádro

Za tu dobu se hodně změnilo a prodejna samozřejmě vypadá úplně jinak než před lety. Je modernější, příjemnější a komfortnější, a to nejen pro zákazníky, ale i pro zaměstnance. Co je ale pro Věru nejdůležitější, vytvořila se tu za ta léta skvělá parta, takové zdravé jádro, jak sama říká. Ambici dělat vedoucí však nikdy neměla: „Nesnáším papírování. Jsem spokojená na své pokladně, se svými zákazníky, mezi lidmi.“ I to jí na práci v PENNY vyhovuje, protože ji nikdo do ničeho kariérně nenutí a sama si může svobodně vybrat pracovní pozici, která jí vyhovuje.

„Jednou jí budou muset zastřelit“

Přiznává, že lví podíl na její spokojenosti má současný vedoucí František Hořejší, se kterým si rychle padla do noty i mimo prodejnu. Vždyť společně s ním i jeho přáteli chodí nejen do divadla či na koncerty, ale dokonce jí berou i do klubů nebo na pouťový autodrom. „Najednou jsem přestala myslet na to, že mi manžel zemřel, že syn už dospěl a má svoji rodinu, a že jsem sama. Pro mě je dnes tahle práce a lidi tady jako rodina,“ říká Věra až dojemně, nicméně zcela upřímně. O tom, že jsou s Františkem skutečně na jedné vlně, svědčí i jeho černý humor, když popisuje její pracovní elán: „Už pátý rok vždycky přijde, že bude končit, ale nakonec se okolo Vánoc rozhodne, pokračovat. Je neuvěřitelná ve svém věku, a to říkám s respektem a úctou! A abych to trochu odlehčil, tak o ní v žertu říkám, že Věru a Jiřinku Bohdalovou budou muset zastřelit, protože ani jedna dobrovolně neskončí…“ Zároveň ale s vážnou tváří vysekne Věře i další nečekanou poklonu. Na první pohled totiž sice vypadá jako drobná milá babička, ale ve skutečnosti je na pokladně 100% spolehlivá. „Za 6 let si nepamatuji, že by přes ni prošel jeden jediný kontrolní nákup, který by nebyl řádně a přesně namarkován, a nechtějte vědět, kolik vychytralých zákazníků nebo pobertů si na ní vylámalo zuby,“ vysvětluje František.

Na zloděje má speciální čich

A to jsou někteří vykukové z řad zákazníků skutečně vynalézaví a neskutečně drzí. Věra proto při jejich popisu nechodí zbytečně kolem horké kaše: „Občas se najdou zákazníci, kteří zkrátka a jednoduše kradou. Myslím si ale, že mám takový dar, že dokážu odhadnout, kdo jde nakupovat, a kdo má něco za lubem.“ Lidé s nekalými úmysly totiž v prodejně dokáží vymyslet neuvěřitelné věci. To, že čokoládu třeba schovají do časopisu nebo zboží ukrývají pod zmačkané sáčky nebo tašky, patří ke standardu. Věra ale ví, že velké riziko představují třeba takové dětské kočárky. „Do kočárku se vejde zboží klidně i za čtyři tisíce,“ vysvětluje a pokračuje v odhalování triků, které zloději používají, „Nedávno jsem poprosila jednu maminku, aby nadzvedla své dítě, které sedělo na sedačce přímo v košíku, a ona pod ním měla dvě balení tatarského bifteku…“ Věra zkrátka dává přednost pečlivosti před rychlostí, a to samé doporučuje i začínajícím pokladním. „Nechte si vyndat všechno zboží na pás a zkontrolujte, že v košíku nic nezůstalo,“ radí Věra a doplňuje, „Také vždy markujte jen jednotlivé kusy, protože i zákazník se může splést a přimíchá se mu tam omylem jiný druh.“ Zkrátka paní Věra nejenže si užívá skvělé lidi okolo sebe, ale předává své zkušenosti dál, a takoví lidé jsou v dnešní době neocenitelní…