Po stopách rodičů až do Rumunska na Retezat

Zdroj: KUDRNA s.r.o.

Čas plyne, vaše životní hodnoty se formují a s nimi i vysportované tělo touží po nějakém tom adrenalinu v horách. Přemýšlíte, že byste nejraději vzali batoh na záda, do něj stan, spacák, karimatku a vyrazili. „Klidně do Rumunska. Hlavně, ať je to levný.“ Sami si ale netroufáte, chtěli byste s nějakou spolehlivou cestovkou a hlavně s partou fajn lidí. Zasednete ke Googlu a s vervou datlujete do klávesnice „dobrodružství na pohodu“. Technologické vymoženosti současnosti a rychlost zpracování objednávek se projeví v momentu, kdy vám svítí na monitoru vašeho počítače „POTVRZENO.“ Na cukající koutky rodičů, kteří naslouchají vašemu oznámení, že s kamarádem v létě pojedete do Rumunska – do země, jež pro vás ve čtrnácti letech byla tabu, reagujete výmluvou na trapnou pubertu.

Učení na závěrečné zkoušky na konci roku jde okamžitě stranou s příchodem mailu skýtajícího itinerář celé cesty – tzv. rodokaps (Rozum do kapsy). Při pročítání jeho stránek se rodiče vrací do vzpomínek a vaše cestovatelská duše důkladně vstřebává každou větu. Během deseti dní našeho putování navštívíme nejkrásnější místa „jezernatých hor“. Právě to je pseudonym rumunského pohoří Retezat…

„No jasně, to dává smysl,“ reaguje mamka na úvodní větu itineráře, „krásných jezírek a lagun je tam spousta, koupali jsme se v nich téměř každý večer.“

Naše stany poprvé postavíme na tábořišti Poiana Pelegii, které se pro nás stane výchozím bodem pro několik dalších turistických etap. „Určitě půjdete na Malý Retezat, z Pelegii je to kousek a je to jedno z míst, kde se na Retezatu vyskytují medvědi. S tátou jsme viděli jejich exkrement – aspoň si to myslíme, že to byl medvědí, byl extrémní…“

„Mami, nech toho a čtěme radši dál!“

V následujících dvou dnech vystoupáme nejprve na druhý nejvyšší vrchol Malého Retezatu a následně shlédneme rumunskou krajinu i z nejvyššího možného vršku Retezatu – Vf. Peleagy (2 509 m n. m.).

„No jooo, vlastně, Peleaga je nejvyšší, já nad tím teď přemýšlela. Tam jsme dokonce byli za východu slunce,“ komentuje dál mamka. „Nezapomenutelný zážitek pozorovat tu ohnivou žlutočervenou kouli, která si během pár okamžiků podmanila krajinu pod sebou.“

Jakmile spořádáme nějaké to jídlo a ulehčíme batohy, vydáme se natěžko k jezeru Bucura (2 041 m n. m.), které bude naším dalším záchytným bodem.

„Vějíř hor vytvářející jezerní amfiteátr kolem Bucury je epesní, ale dej si pozor, hodně a často tam fouká silný vítr.“

Zbytek povídání zde.

Po stopách rodičů až do Rumunska na Retezat

Publikováno na: