„Teď už se živím jen jako trenér mládeže" říká vítěz Díky, trenére!

Hotovo, vybráno! Užší výběr Top 16 vybraných trenérek a trenérů je odtajněn. Kandidáti na titul Trenér mládeže 2018 pocházejí ze všech možných koutů České republiky. Zastoupeny jsou ty nejpopulárnější, ale také méně známé sporty. Dostal se do ní váš oblíbenec z okolí? Již 4. ročník sportovně-společenské akce Díky, trenére je v plném proudu. Celé široká společnost poděkovala více než 800 trenérům mládeže za jejich obětavou práci a zároveň je nominovala na titul Trenér mládeže 2018, kde jde navíc o finanční příspěvky na zahraniční stáže nebo příspěvky pro sportovní kluby. Michal Bíza - vítěz Díky, trenére z roku 2016 už trénování nestíhal skloubit s prací, tak z ní odešel a začal se fotbalu věnovat naplno. Dnes v Hodoníně zastřešuje celou mládež. Rozhovor najdete níže.

Po všech kolech hodnocení a velmi těžkém rozhodování je vybráno 16 zástupců trenérů mládeže, kteří mají šanci si to rozdat o titul Trenér mládeže 2018. Postup jednotlivých trenérů do dalších bojů samozřejmě nestojí jen na jejich zaslaných materiálech. Trenéři byli postupně ověřováni u jednotlivých sportovních svazů, případně u sportovních klubů, kolegů a známých. „Všichni letošní postupující trenéři, i ti kteří již byli v Top 32, jsou těmi správnými reprezentanty trenérů dětí a mládeže. Jejich práce je nedocenitelná, tímto projektem se snažíme na ni upozornit. Věříme, že pokud trenéři uvidí práci, zkušenosti, radosti i starosti svých kolegů z jiných sportů, může je to navzájem inspirovat a motivovat k další práci,“ říká za celý tým DT Petr Rydl, hlavní organizátor akce.

Na postupující trenéry a trenérky se přijede podívat štáb Díky, trenére. Nahraje si jejich trénink a udělá přátelský rozhovor s trenérem. Z natočených materiálů budou připraveny medailonky každého trenéra, které budou vycházet v průběhu léta. Začátkem září bude vybrána porotou finálová 8 nejlepších, která se 6. října potká v Praze v boji o titul na Dnu trenérů mládeže. To bude jako v předchozích ročnících především oslava dětského trénování. Hrát se bude o ceny za nejméně 140 tisíc korun.

A kdo o takové ceny bude usilovat? Například trenérka lukostřelby z Prahy. Pozornost bude poutat také trenérka krasobruslení z Milevska, trenér cyklistů či capoiery z Pardubic. „V tom je síla tohoto projektu, nejde nám o masovost jednotlivého sportu, ale hlavně o příběh a záslužnou činnost jednotlivých trenérů,“ upozorňuje Rydl.

Seznam postupujících TOP 16 Díky, trenére najdete na odkaze zde!

A jak hodnotí akci druhý vítěz - Michal Bíza? 

Co vám vítězství v Díky, trenére přineslo?

Celkem zásadní změnu v životě, protože jsem se rozhodl skončit v zaměstnání, které jsem do té doby měl a začal jsem pracovat v klubu.

Bylo pro vás těžké odejít z práce ve firmě do klubu?

Ve firmě jsem měl čím dál víc práce a stále víc jsem musel cestovat i do zahraničí. Dost často se stávalo, že jsem nestíhal tréninky, takže tam to ve mě nějakým způsobem vřelo. Musel jsem se rozhodnout, že buď budu dělat jedno nebo druhé. Samozřejmě jsem víc tíhl k fotbalu. Takže jsem se rozhodl, že se zkusím domluvit se svým šéfem z klubu, jestli bych se mohl fotbalu věnovat na plný úvazek. Nakonec jsme se dohodli, a tak jsem dal výpověď v práci. Ani jsem nějak neřešil, jestli mě fotbal sto procentně zajistí. Prostě jsem se takhle rozhodl a šel jsem za tím.

Dá se říct, že trénování je vaše vysněná práce?

To určitě, ale nemám jenom trénování, v dopolední části mám nějaké organizační a manažerské činnosti a odpoledne vedu tréninky.

Změnila se od roku 2001, kdy jste začínal trénovat, práce s mládeží?

Posunulo se to výrazně. Řekl bych, že k lepšímu. U nejmenších dětí se dbá na všestranný rozvoj. Fotbalová specializace přichází až později, a tak by to asi mělo být. Zdá se mi, že se mění k lepšímu i prostředí na zápasech.

Lepší se v poslední době i situace trenérů mládeže?

Co se týká fotbalu, tak z různých seminářů vidím, že je teď velká snaha udělat změny k lepšímu. Fotbalový svaz rozjel projekt regionálních fotbalových akademií, kde se snaží uplatňovat jednotnou metodiku tréninku. Je tam o kluky postaráno po všech stránkách, mají zajištěnou stravu, starají se o jejich fyziologii, o kompenzační cvičení a můžou navštívit i psychologa. Fotbalu by to mělo celkově prospět.

Co byste poradil trenérům, kteří by chtěli uspět v Díky, trenére?

Tu svoji práci by v první řadě měli dělat srdcem, s nadšením a nejlepším vědomím a svědomím. Potom je předpoklad, že si někdo z rodičů nebo hráčů všimne, že mu ten systém vyhovuje a toho trenéra nominuje do soutěže. Pak už je to více méně všechno o něm. Já jsem to nikdy neměl postavené tak, že bych chtěl uspět v nějaké soutěži. Já jsem se tu trenérskou práci snažil dělat nejlépe, jak umím a výsledkem bylo, že jsem v soutěži uspěl.

Jaký by podle vás měl být trenér mládeže?

Měla by to být kombinace: kamarád, otec, učitel. Měl by dokázat kluky postavit do pozoru, když je potřeba. Na druhou stranu by měl být schopný s nimi přejít i nějaký průšvih, aby ti kluci k němu měli důvěru. Myslím si, že dneska už to není tak, jak to bývalo za nás, když fungoval princip příkaz, zákaz. Dneska je ideální, když si ty kluky na to, co chcete, navedete tak, aby si mysleli, že to vymysleli oni. Příkaz, zákaz dneska už moc nefunguje. Většinou na to následuje nějaký vzdor ze strany kluků a pak už s tím neuděláte nic.