Akce Díky, trenére mi přinesla sponzory!

Hotovo, vybráno! Užší výběr Top 16 vybraných trenérek a trenérů je odtajněn. Kandidáti na titul Trenér mládeže 2018 pocházejí ze všech možných koutů České republiky. Zastoupeny jsou ty nejpopulárnější, ale také méně známé sporty. Dostal se do ní váš oblíbenec z okolí? Již 4. ročník sportovně-společenské akce Díky, trenére je v plném proudu. Celé široká společnost poděkovala více než 800 trenérům mládeže za jejich obětavou práci a zároveň je nominovala na titul Trenér mládeže 2018, kde jde navíc o finanční příspěvky na zahraniční stáže nebo příspěvky pro sportovní kluby. Daniela Smutná se dostala v prvním ročníku Díky, trenére až do finálové desítky. Už před soutěží kvůli virovému zánětu mozku ochrnula na pravou část těla. I díky trénování se dokázala znovu postavit na nohy. S následky nemoci musí bojovat dodnes, přesto se v Sokolu Plzeň stala šéftrenérkou. Rozhovor najdete níže.

Po všech kolech hodnocení a velmi těžkém rozhodování je vybráno 16 zástupců trenérů mládeže, kteří mají šanci si to rozdat o titul Trenér mládeže 2018. Postup jednotlivých trenérů do dalších bojů samozřejmě nestojí jen na jejich zaslaných materiálech. Trenéři byli postupně ověřováni u jednotlivých sportovních svazů, případně u sportovních klubů, kolegů a známých. „Všichni letošní postupující trenéři, i ti kteří již byli v Top 32, jsou těmi správnými reprezentanty trenérů dětí a mládeže. Jejich práce je nedocenitelná, tímto projektem se snažíme na ni upozornit. Věříme, že pokud trenéři uvidí práci, zkušenosti, radosti i starosti svých kolegů z jiných sportů, může je to navzájem inspirovat a motivovat k další práci,“ říká za celý tým DT Petr Rydl, hlavní organizátor akce.

Na postupující trenéry a trenérky se přijede podívat štáb Díky, trenére. Nahraje si jejich trénink a udělá přátelský rozhovor s trenérem. Z natočených materiálů budou připraveny medailonky každého trenéra, které budou vycházet v průběhu léta. Začátkem září bude vybrána porotou finálová 8 nejlepších, která se 6. října potká v Praze v boji o titul na Dnu trenérů mládeže. To bude jako v předchozích ročnících především oslava dětského trénování. Hrát se bude o ceny za nejméně 140 tisíc korun.

A kdo o takové ceny bude usilovat? Například trenérka lukostřelby z Prahy. Pozornost bude poutat také trenérka krasobruslení z Milevska, trenér cyklistů či capoiery z Pardubic. „V tom je síla tohoto projektu, nejde nám o masovost jednotlivého sportu, ale hlavně o příběh a záslužnou činnost jednotlivých trenérů,“ upozorňuje Rydl.

Seznam postupujících TOP 16 Díky, trenére najdete na odkaze zde!

A jak hodnotí akci Díky, trenére Daniela Smutná?

Co se změnilo za dva roky od vaší účasti v Díky, trenére?

Mně hlavně Díky, trenére dalo neuvěřitelnou sílu, dobylo mi baterky. Účast ve finále mi také zvedla sebevědomí. Přihlásila jsem se ke studiu trenérské A licence, kde jsem potkala spoustu sympatických lidí, kteří mě trenérsky obohatili. Navíc podnikatelé, kteří k nám chodí hrát, se složili a založili konto Díky, trenére. Tím nám poskytli peníze na trička pro děti a mohli jsme pořídit i další věci, které zlepšují tréninky.

Jaké zážitky jste si z finále odnesla?

Úplně největší zážitek pro mě byl, když finále skončilo a bylo po vyhlášení. Děti se ke mně seběhly a všechny mě objaly. Byli jsme tam v tom spolu, v té radosti a trošku i v tom smutku, že jsme nevyhráli. Skvělé bylo i to, že si děti mohly vyzkoušet různé sporty, jejichž trenéři tam soutěžili. Já jsem potkala trenéry, kteří byli naladění na stejné vlně jako já. Někdy si člověk připadá, že je se svojí trenérskou filosofií jeden z mála a najednou potká lidi stejně naladěné lidi.

A jaká je vše trenérská filosofie?

Myslím si, že je důležité mít na tréninku hodně spokojených a šťastných dětí, které odcházejí domů nadšené, které mají ten sport rády a kterým dá člověk i do života nějaké pozitivní vlastnosti. To je minimálně stejně důležité jako to, kolik má člověk dětí v reprezentaci, ne-li důležitější.

Změnilo se po vaší účasti ve finále Díky, trenére to, jak vás vnímá okolí?

To se změnilo určitě. Vedení klubu, ale i asociace stolního tenisu mě začali více brát na zřetel, více si mě všímat a možná i více vážit. Tohle se určitě změnilo. Co se týče rodiny a mých nejbližších, tak u nich jsem měla podporu vždycky. I děti mě asi vnímají stejně

Je nějaký moment, kdy vám trénování v životě pomohlo?

To bylo samozřejmě při mé nemoci. Když má člověk velké bolesti a je mu ouvej, tak mu hodně pomůže, když ho děti přijdou navštívit nebo na něj myslí. Ta nemoc se mi často opakuje, a i teď jsem nemocná. Zrovna včera mi psala maminka jedné holčičky, jak jí hrozně moc chybím a že už se moc těší, až zase přijdu. To jsou chvíle, kdy má člověk z trénování opravdu velkou radost. Děti dokáží člověku dodat sílu.

Co byste poradila těm, kteří chtějí uspět v Díky, trenére?

Ať jsou sami sebou. Pokud dělají svůj sport srdcem a pokud mají trénování rádi, tak ten úspěch přijde sám.